Dnes dovolte mi povolit kolíky mé violy ..........

Blbněmež nakvadrát

9. ledna 2011 v 10:28 | blbec |  blbcovy úvodníčky

Nenapravitelná touha po originalitě v kombinaci s neutuchajícím sebezviditelňováním se jest motorem konání lidského. Kritika druhých a vymezování se slovy nesmyslnými vzdalují jedince naplnění další z neúprosně ťukajích na dveře potřeb. Být s druhými. Případně s třetími.

Podíváme-li se na zmatečné pobíhání lidských tvorů po světomíru, vyslechneme-li poctivě plkání všech těch mravenečků s prořízlou hubou, nemůže nás nenapadnout, že se nechtějí napadnout. Spíš jeden na druhého spadnout. A být s ním.

Naskýtá se otázka, kdo způsobil, že sám náčelník vydává tak zmatené rozkazy? Což bytosti tak krásné nemohou i krásně činiti a jednati? Ptám se, Maryšo, muší to bét? Tož, nemuší, Vávro, … dyž já už ti to kafe votrávila.

A za chroptění trávených probíhá vzpomínka na mnoho dnů ztrávených, zcela falešně označovaných jako ztracených. A za chechtotu "ztrávených" (mnoho dnů s trávou strávených) se placka na hřbetech slonů otáčí dál. Ježtěže ta želva pod slonímy nohy (sic) líná jest. Neuteče před bohy. Líně si konzumuje trávy stohy a ty bytosti božské si blbnou nakvadrát dál.

Hopsasa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blbecnakvadrat | Web | 9. ledna 2011 v 10:30 | Reagovat

Kdo to znáte odjinud, nekamenujte mi. Tenhle blog je prostě kompost se zbytkama. Však vono to zetlí do docela úrodný půdy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama