Dnes dovolte mi povolit kolíky mé violy ..........

Leden 2011

O moudrém císaři

26. ledna 2011 v 19:41 | blbec |  bá (snění)
Mé císařství staví čínskou zeď
uvaluji embargo na veškerou krásu.
Hedvábí nechte pro mou zem
pro druhé jen hrubé konopí
král se chce koupat v jasu.

V mém království se bude kácet
všechen plevel se zruší.
Budeme zakládat zahrady
hledat vzácné rostliny
král chce mít krásu v duši.

Zaveďte znovu čajové obřady
pijte jenom z lásky.
Používejte krásné nádoby
laďte zaprášené loutny
a smažte mi z čela vrásky.

Malujte zase obrazy a složte písně
ať životu jest učiněno zadost.
Pracujte a jezte dopolosyta
postavte domy a zalévejte květiny
váš císař musí mít radost.


Červená knihovna

23. ledna 2011 v 13:45 | blbec |  bá (snění)

Útulný pokoj, luny zář
Zalévá uzardělou tvář
Hezounké, vnadné dívčince.
Jinoch k polibku se sklání
A přes tajné šepotání
Směřuje k její prcince.

Již ruka jeho košilku zvedá
Dívčinka blahem chvěje se celá
Ňadro se dme a líčko jímá nach
Hoch proniká tam, co roky ležel prach
Jak motýlek na růžové kvítí sedá
V kalíšku útlém sladký med si hledá
Již nečeká na setkání příští
V kalíšek jeho med již prýští.

Trupy

14. ledna 2011 v 22:10 | blbec |  blbcovy úvodníčky

Milý človíčku, právě sis rozbalil návod na život. Krabice jest plna roztodivných kousků z různých materiálů pocházejících z divukrásných krajin. Věř mi.
Tedy, to velké, co vidíš, jest korpus. Trup.
To, co vypadá jako ploutev, jest okončetina, ku hmatu, uchopení, hlazení, mačkání , jemnému dotýkání vhodna.
To menší s mnoha dírami jest hlava. Uvidíš, uslyšíš, ucítíš, ochutnáš …
Ten hadr slove se šat, není nezbytný, ale budeš ho potřebovat při setkání s jinými trupy.
A to CD s nějakou hatmatilkou … tím se trupy dorozumívají, prý … zasunout, přehrát, naučit … modlit se. Jiné trupy mají pravděpodobně ouplně jiný CD.

Jedinou?

12. ledna 2011 v 9:24 | blbec |  bá (snění)
Byv k tobě upřímný,
konečně jsem zřel Krásu.
A věděl jsem ji.
Přestal jsem Dávat
a dostal jsem,
přestal jsem Mít
a měl jsem,
na cestu Sebe.
Jedinou příčinu sváru.

(u)Mělci

9. ledna 2011 v 13:26 | blbec a z.a. |  bá (snění)
Absinth

Jsem dobydnešní mělký mělec 
absinthový král , zas líbaný rájem
druhostranně tripný
prodělaný.

Jsem divý a zvířený
s páteří na stranu
pravdivě křičící
my
JÁ.

Jsem celistvě Vůči
a to hledně, beze jména 
vydán napospas
svému protestu.
  
(obrázek vypůjčen z blogu trololo, tvůrce aliB, tímto děkuji)

Blbněmež nakvadrát

9. ledna 2011 v 10:28 | blbec |  blbcovy úvodníčky

Nenapravitelná touha po originalitě v kombinaci s neutuchajícím sebezviditelňováním se jest motorem konání lidského. Kritika druhých a vymezování se slovy nesmyslnými vzdalují jedince naplnění další z neúprosně ťukajích na dveře potřeb. Být s druhými. Případně s třetími.

Podíváme-li se na zmatečné pobíhání lidských tvorů po světomíru, vyslechneme-li poctivě plkání všech těch mravenečků s prořízlou hubou, nemůže nás nenapadnout, že se nechtějí napadnout. Spíš jeden na druhého spadnout. A být s ním.

Naskýtá se otázka, kdo způsobil, že sám náčelník vydává tak zmatené rozkazy? Což bytosti tak krásné nemohou i krásně činiti a jednati? Ptám se, Maryšo, muší to bét? Tož, nemuší, Vávro, … dyž já už ti to kafe votrávila.

A za chroptění trávených probíhá vzpomínka na mnoho dnů ztrávených, zcela falešně označovaných jako ztracených. A za chechtotu "ztrávených" (mnoho dnů s trávou strávených) se placka na hřbetech slonů otáčí dál. Ježtěže ta želva pod slonímy nohy (sic) líná jest. Neuteče před bohy. Líně si konzumuje trávy stohy a ty bytosti božské si blbnou nakvadrát dál.

Hopsasa.

Blbcovo vyznání 2

6. ledna 2011 v 11:13 | blbec |  blbcovo vyznání
Blbec se vodkopává. Blbec nyní přizná, proč se blog jmenuje blbecnakvadrát a autor blbec. De samozřejmě zase vo nějakou ženskou. Blbec je trochu zamilovanej a stejská se mu. Blbec si už nechce hrát. Blbec uvažuje vo tom bejt s tou dámou pořád až do smrti. Blbec je naštelovanej na to s někym bydlet a bejt s nim v dobrym i zlym. Blbec dává sliby a plní je. A strašně se zlobí, když to ty druhý nedělaj. Blbec si na to zvykne. Blbec se přestane na ty druhý zlobit. Blbec si svojí káru potáhne dál po tom svym způsobu. A na to, na co musej bejt dva, si najde někoho, s kym je na jedný lodi. Blbec dá možná podruhý v životě slib. Takže blbecnakvadrát.

O lásce

4. ledna 2011 v 20:08 | blbec |  blbec mudruje
Pustíme - li se na tenký led opravdové lásky bez výčitek, projekcí minulosti a budoucnosti, nemáme o svém cíli vůbec jasno. Odhodlání žít lásku takto jest nutně slabé a notoricky pravidelně se mýlí v účelu. Lidský tvor, doufaje v odměnu, která zákonitě nepřichází, nemůže nic tušit o skutečných obtížích, jež ho očekávají.
Začínáme žít lásku. Kousek po kousku. A tvorovo odhodlání se brzo zmenší. Co žije, není to, co očekával nebo to, co si představoval. Přichází strach. Nemilosrdný a nekonečný. Tvora čeká bitva. Strach se skrývá za každou zákrutou cesty. Číhá. A člověk, poděšen jeho neustálou přítomností, obrátí se na útěk. Takže tento nepřítel ukončil jeho cestu za láskou. Tvor už jen přežívá. Tvorovi se nic nestane. Jen jeho cesta končí. Poražený člověk.
Jest dáno člověku tuto bitvu vyhrát? Ano.
Bát se je nejen povoleno, nýbrž i žádoucno. Tvor se musí bát doopravdy a celou svou bytostí a zároveň nesmí přestat žít lásku, nesmí uhnout či utéct. Nakonec přijde okamžik, kdy nepřítel ustoupí. Člověk se přestane lásky bát.
Strach mizí pomalu, postupně, a pak zmizí najednou a to velmi rychle.
Abychom se nemýlili, jen člověk bázlivý je tvor společenský a společenství druhého
vyhledávající. Nikoliv cílem, ovšem nutným následkem touhy po opravdové lásce, je samota. A nekonečná odpovědnost za sebe a za doslova vše kolem.
Lidské žití lavíruje mezi dvěma polohami. Jedna jest - ona je tu celá pro mne, druhá - jsem tady celý pro ni. Zlatá střední cesta jest lidským tvorům odepřena neb takový jest účel.

Blbec přepsal své dřívější pojednání neb tak nyní cítí.
Blbec mudruje o vlastnění, pýše, strachu, hloubce a obsahu a účelu niterní potřeby s někým být.
Následky, se kterými je předem smířen,  si přičte sám.

Poušť 2

4. ledna 2011 v 19:50 | blbec |  bá (snění)
Zmáčkl jsem spoušť
uprostřed poušti
šel jsem tam dlouho

šel jsem tak daleko
pro tu jistotu
že mne nikdo neuslyší

soukromá nikým neobjevená oáza
skropil jsem ji nejprve slzami
a nakonec i krví.