Dnes dovolte mi povolit kolíky mé violy ..........

Rouhání se

7. listopadu 2010 v 11:56 | blbec a někdo |  blbec mudruje
Každý z nás se někdy rouhá, blbcovu maličkost nevyjímaje. A důsledky jsou dávno známé.
Blbec o sobě tvrdí, že mu to dycinky "nakope prdel". Jak jsou na tom něžné dámy? Snad nám to řeknou ... stejně jde jen o rétoriku ... obsah je stejnej bez rozdílu pohlaví .... si myslí blbec, odvažující se zkusmo rouhat v ženském rodě.

Rouhám se, pane, ... neb tvrdím, že ty dopouštíš, abych dýchala vzduchoprázdno a koukala do nicoty, abych spala za bílého dne, aby zítra znamenalo nikdy a včera bylo navěky, stavím z těch nicotných hodin domeček z karet a ty do něj foukáš, jízlivý Bože ... chceš snad naznačit, že ta laskavá náruč, do které bych se ráda schoulila, jest tvořena oblouky mých paží? Rozumím ti správně, že pokud půjdu světem s rozpřaženýma rukama k objetí, najdu lidi, a pokud obejmu sebe sama, najdu Tebe? Pane, rouhám se ... do vínku ´s mi dal strach a já se teď jako vždycky bojím, že zůstanu sama a ty se na mne právem zlobíš.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 renuška | Web | 8. listopadu 2010 v 9:59 | Reagovat

Jediné k tomuto: velmi, VELMI dobře, až snad na červený bod ve středu širokého terče ses trefil do ženských pocitů, ženského pohledu. Mého pohledu. Ať ostatní radí, jak chtějí, bolest v srdci nebo třeba jen chvilkové trápení s láskou příliš moc ovládá mé chování, mé reakce, mou náladu a chuť žít. Vím, že těch důvodů kolem mě je mnoho - zvláště dva synové, kteří mě potřebují, ale já prostě bez upřímné a opravdové lásky žiju jen napůl. :-(

2 blbecnakvadrat | Web | 8. listopadu 2010 v 12:22 | Reagovat

[1]:óóó, děkuji za velká písmena ...  na červený bod se ani neodvažuji pomyslet ...
Dotaz byl na ženské pocity, ovšem mám za to , že se v tom příliš nelišíme, v podstatě jsem popsal sám sebe před časem nebo včera nebo možná i zejtra. Téma rouhání mne vždycky zajímalo, je v tom jemnej odkaz na náboženství (což může někoho zbytečně dráždit), je v tom jemnej odkaz na přírodní zákony či prostě na chod světa ve smyslu protivení se, které se nevyplácí. Soukromé peklo nikým zvenčí nezaviněné samoty. Trápení se s láskou k člověku nebo k lidem je také vlastně v náboženství (kterémkoliv) nějak řešeno, většinou osobním vztahem k Bohu. Myslím ale, že to nemůže vztah s člověkem nahradit. Takže to téma rouhání se musíme rozšířit na téma mezilidské a hned to začne kulhat, co ... Ta tvoje vzývaná láska je jistě člověčí a i tělesná ... co tady s Bohem a rouhací klasikou dle křesťanství.
S timhle tématem sem začal zamlada a první knížka byl nějakej Kierkegaard.

3 Marie | E-mail | 5. prosince 2010 v 14:41 | Reagovat

Drahý, zavítala jsem sem, a zde? Nic nevidím. Co je s tebou? Vyděláváš? Máš se? Co děláš? Napiš mi!!!!! O_O

4 blbec | 6. prosince 2010 v 22:49 | Reagovat

[3]:nic nevidím ani já, blog jest spíše výkladní skříní, skutečný mumraj probíhá v temnějších zákoutích magacínu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama