Dnes dovolte mi povolit kolíky mé violy ..........

Blbcovo vyznání

31. října 2010 v 20:16 | blbec |  blbcovo vyznání
Blbec se odkopává. Blbec nyní přizná, proč se blog jmenuje blbecnakvadrát a autor blbec.
Pokud si čtenář pohraje s tlačítky + nebo -, případně s kolečkem myši, změní se mu rozlišení na obrazovce a netušené se stane skutečností. Objeví se celé pozadí blogu - sedící dáma. Hooodně básniček je tu o ní a pro ní. Tuhle ženskou blbec miloval a miluje celou svojí bytostí. Za ty roky, co ji zná, se do ní zamiloval ještě o dost víc než před těma rokama. Blbec je zamilovanej a často se mu stejská. Blbec chce bejt s touhle dámou pořád až do smrti. Občas se mu ale na cestě životem zatoulala a blbec nevěděl a neví, jak ji najít. Před pikolou za pikolou nesmí nikdo stát ... už du!!!! Nech se, prosím, už najít .... jinak ta hra nemá cenu .... blbostí sem nadělal a eště nadělam, to je život. Honem už se nech najít ... prosím ... moc tě miluju.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pavel | Web | 31. října 2010 v 21:46 | Reagovat

to se stává... já dokonce zapomněl i její jméno... a jak ji mám tedy hledat? :-(

2 blbecnakvadrat | Web | 31. října 2010 v 22:33 | Reagovat

[1]: Cože? Jak může jeden zapomenout jméno svý milý?

3 Anna | E-mail | 1. listopadu 2010 v 0:20 | Reagovat

..a poslal jste jí aspoň adresu na tenhle blbcovo blog? třeba je plachá. třeba jste to doteď nepoznal. třeba jste byl moc zahleděnej do sebe.

4 blbecnakvadrat | Web | 4. listopadu 2010 v 23:07 | Reagovat

[3]: že váháte. Poslal. Čtvrtá věta ovšem platí. A nechte si to, jó ....vy pravdomluvná :-)

5 Marie | E-mail | 5. listopadu 2010 v 7:44 | Reagovat

Dneska ráno mě začalo píchat v pravém spánku. Pobídlo mě to k tomu, abych ti napsala taky pár slov. Člověk neví, kdy ho píchne někde naposled!   O_O

6 Anna | E-mail | 5. listopadu 2010 v 19:01 | Reagovat

Čtvrtá věta je: "Objeví se celé pozadí blogu - sedící dáma."  Že platí, jak  ubezpečujete, je nadsluncejasné, neb vidíme část opěradla židle a tělo v poloze sedu snožného :-)

7 blbecnakvadrat | 5. listopadu 2010 v 20:50 | Reagovat

[6]:ale nee ... myšlena čtvrtá věta vašeho komentáře

8 Anna | E-mail | 6. listopadu 2010 v 0:11 | Reagovat

[7]: sem to ale ťululum 8-O

9 Jana | Web | 6. listopadu 2010 v 18:15 | Reagovat

Ahoj, jdu od Renušky. Tedy začnu popořádku. Nemám nic proti básničkám. Básničky a zvlášť ty o lásce jsou úžasná věc. a teď bych ráda reagovala na tvůj komentář.
Tedy nevím, kolik ti je let, ale doufám, že pochopíš, co jsem myslela tím, že muži berou otázky lásky jinak než ženy.
Tedy za prvé, něco jiného je o lásce snít a psát své vyvolené básničky. A něco jiného je s tou vyvolenou pak žít. Na to je třeba velká tolerance obou. Také se řeší finanční situace, i jak kdo bude trávit volný čas. A také je tu většinou rozdílná potřeba času, tráveného se svým protějškem. Až budeš se svou milou žít, budeš muset řešit i dilema, jako kdy si chceš jít za svým a kdy ustoupit a věnovat se tomu, co má ráda tvoje milá. Nebo taky budeš muset dělat něco, do čeho se ti nechce, ale je to potřebné. Je toho hodně, co museji dva spolu zvládnout.
A pak je tu ta věc, jak jsem napsala, že muži berou lásku jinak. Tedy žena myslí výhradně a především na lásku samotnou. Ne, že by praktickou stránku přehlížela. Ale muž má v genech zakodováno, že musí uživit rodinu. Je pro něj nanejvýš důležité, aby uspěl po stránce pracovní, aby něčím byl, aby došel nějakého pracovního postupu. pokud se mu v práci daří, je schopen i se víc věnovat své ženě a rodině. Jakmile se v práci nějak nedaří, jde i milostný vztah kolísavě dolů. Když se mu naopak daří, je vše v pohodě. Pak je tu ale ještě něco jiného. Každý člověk je jiný. Někdo má potřebu lásky a času tráveného s partnerem větší, někdo nižší. Někdo je dokonce i uzavřený a i když má rád, tak budeš se smát, stačí mu vidět partnera jen chviličku v posteli a pak si jde za svým. Vzhledem k tomu, že ženy jsou citovější, je procento mužů s menší potřebou partnerského soužití větší. Mohou samozřejmě být i výjímky, kdy je muž ten více citový. Já ale nemám v úmyslu hodnotit muže a ženy, nebo je posuzovat, nebo dokonce soudit. Beru to tak, jak to momentálně u někoho je. Tady to ti píšu jen proto, že reaguju na tvůj komentář. Ber to tak, že jsem se ti pracně snažila vysvětlit svůj názor na problematiku žen a mužů. Je toho mnohem víc a nikoho tím nesoudím. Hezký večer :-)

10 Anna | E-mail | 6. listopadu 2010 v 18:47 | Reagovat

Tolik psychoanalytiček na jednom blogu, že? 8-)

11 blbec | 6. listopadu 2010 v 18:47 | Reagovat

[9]: já ti rozumim a děkuju za takovou spoustu písmenek. Napsalas to hezky a popřít to nemůžu, protože věřím, že to tak spousta lidí má. Já mám holt taky eště ouplně jiný zkušenosti, takže sem ten běžnej nebo tebou místy proklamovanej pohled vo něco doplnil. Chci říct, že i když se třeba nějakej chlap nebo ženská chová nějak jinak než si napsala, nepopírá to to tvoje. Holt se to doplňuje, aby na tom světě nebyla taková nuda. :-)

12 renuška | Web | 8. listopadu 2010 v 10:03 | Reagovat

Dětské hry bývají občas příšerně nespravedlivé. Pro inteligenty i pro blbce. Doufám, moc ti to přeju, abys našel a mohl radostně utíkat k první borovici a na ni zabušit se slovy: Deset dvacet láska.

13 blbecnakvadrat | Web | 8. listopadu 2010 v 12:25 | Reagovat

[12]: joooo, přesně vo tohle jde. Prostě, kdo se schová tak dobře, že ho nikdo nemůže najít, kazí hru. Prostě zavádí pravidla nebo styl hry, kterej nebyl předem domluvenej a druhejm chvíli trvá než se rozkoukaj. Změna stylu hry je možná, ale jest příjemné se o tom domlouvat ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama