Dnes dovolte mi povolit kolíky mé violy ..........

Září 2010

Plkat je též třeba 1

26. září 2010 v 7:07 | blbec |  blbec jen tak plká (volná diskuse - forum)
taknějak mi nechodí to plkací forum. Jsa lín a neznal, jakožto i ignor, uděláme plkárnu z normální rubriky .... tedy z tohodle příspěvku

Ledová sfinga

20. září 2010 v 11:36 | blbec |  pí (snění)
Než tě svojí rukou, lásko, obklíčím
Rozsviť, prosím, svoji svatozář
Než tě svojí rukou z šatů odlíčím
Sundej, prosím, z kamene tvář
Z ledu tváře máš a srdce kamenný

Ledová sfinga z tvých očí vyhlíží
Kvádr ledový tu spí
Snad moje touha tě ke mně přiblíží
Snad roztaješ, než se rozední
Jsem láskou opilý ...

Leží tu se mnou kvádr kamenný
S ledovou sfingou jsem tu sám
Ze srdce mám teď gejzír plamenný
Kámen je celý, já popukám
V kamínky malinký, hraješ si se mnou
Jsem s láskou opilý ...

Číše

15. září 2010 v 18:16 | blbec a někdo |  bá (snění)
Když při okraji praskne číš, lze ještě nalít vína do ní
Leč ťukneš-li si na zdravi, jak dřív už nezazvoní
Kdyz dobrý přítel zradí tě, snad odpustíš mu v krátké dobé
Však přátelství to, jako dřív, uz není drahé tobě
Toť naprasklá je číš, lze ještě nalit vína do ní
Leč ťukneš-li si na zdraví, jak dřív, už nikdy nezazvoni

Naprasklou číší jsem a budu
Vždycky jsem byl a k tomu plný studu
Každý ťukanec mi připomněl, že nezvoním
Druzí sice nezvonili též, ale slyšet-li chceš, už slzy neroním
Dolej mi víno, je ho dost. A vždycky bylo.
V plných číších přece nikdy nezvonilo.

Svíce

15. září 2010 v 15:05 | Jitka a blbec |  pí (snění)
Chtěl bych vědět až dohořím
Že jsem splnil co jsem měl
Chtěl bych být jako svíce
Bod světlý ve tmě velký
Klidný plamen knotu směrem vzhůru
A přesto ... stále blíže konci
Já se konce, já se nebojím
Tiše před ním složím svý světlo
Jen ...
Chtěl bych vědět až dohořím
Že jsem splnil co jsem měl
Že jsem splnil co jsem měl

Hvězda

15. září 2010 v 15:00 | blbec (16 letý) |  pí (snění)
Padá
Ti právě z oblohy hvězda
Padá
Ti shůry barevná hvězda
Můžeš si přát
Tisíc
Můžeš mít tisíce přání
Teď má se stát
Co dosud bylo jen přání
Oblaka snů
Já mám, ty máš
A spoustu snů
Ti dám
Taky mi dáš
Letí
Ti právě z oblohy štěstí
Chytej
Si tu chvíli do pěstí
Ať nevodletí
Slunce teď vyjde
Ta chvíle musí jít
Že někdy přijde
Zbývá
Už jenom snít

Pivo s westíkem

13. září 2010 v 20:29 | blbec a westik |  bá (snění)

Bělavý chomáč na sklenice vršku
Smočím si zas ve svém pivu držku
Mozek a mysl závoj zahaluje
Vše noří se do tajemné sluje
Mizí ten svět plný běd
Nekonečno mínus pět
Napřed okouzlíš mne tím zlatavým mokem
A pak, když sejde se rok s rokem
Oklameš mne, klameš denně
Den za dnem se ztrácí v pěně
Představy a sny poněkud prudí
Vždyť ten život tolik studí
A až donese smrtka kosu
Setřu ze sklenice rosu
Dopijem a pudem, kámo
Nedělejme z toho drámo
Westík cigaretu zhasne
Vrchní s kosou to tu skásne.

Noční elegie

11. září 2010 v 12:00 | blbec |  bá (snění)
I.
Noc je mladá
a tak nepůjdeme spát, lásko
musím tě odkrýt
jsi tak krásná, když je ti zima
věř mi, že světlo hvězd je chladné
" lháři !! "
Pojď ven a uvidíš
tam v noci je ta krása také bez peřin
a měsíc v úplňku je i tebe hlídá
vidí tě a trochu bledne závistí
" no jó, furt ...
dones mi koblihu !!! "
Z tohodle, fakt, jeden znejistí

II.
Milion hvězd nad námi a ...
Tys je počítal ?
Není třeba a je jich víc a září i ...
Tak vidíš !
Ta pavučina se tak krásně třpytí a rád bych ...
Ten pavouk se mi zamotal do vlasů a je mi to odporný !
Jest úplněk, lásko, vždyť ...
Aspoň je vidět na cestu, kdy už tam budem ?!
Lásko, a kam ty vlastně jdeš ?

III.
Mám, muško, pro tebe pár pavučin
líbí se mi, jak se zmítáš
nejdřív tě unavím
a pak
jako správný pavouk se nechám
vyssát

Pýcha

10. září 2010 v 19:08 | blbec |  bá (snění)
Zdálo se mi, má milá, o tobě
Šli jsme spolu podél řeky
Ty jsi mlčela a já též
A trvalo to věky

Slyšel jsem, že v duchu křičím
Ty jsi taky nebyla zticha
Ani ses na mě nepodívala
To je ta naše pýcha

Nebyl jsem rád a ty též
Že zatímco řeky plynou
Obíráme se společně
Já tvojí a ty mojí vinou

Pak jsem už nevěděl kudy kam
Sen se další zrodil
Zdálo se mi, že mám namále
A tak jsem tě tam hodil

Vyplulas a řeka tě unášela do dálky
Koukala z tebe jen hlavička
Já byl větší a větší
A tys byla konečně maličká

Pro tebe

10. září 2010 v 12:54 | blbec |  bá (snění)

Koukal jsem mnohokrát očima
A jako by se mozek koukal
Věděl dopředu, co vidí
Uvidím tě někdy vůbec?

Slyšel jsem tě občas ušima
A jako by tě mozek slyšel
Předem věděl, co slyší
Proč se neposloucháme srdcem?

Něco jsem ti chtěl onehdy říct
A sám se divil, co říkám
Někdo ve mně říkal něco sám sobě
Ty jsi tam stála sama
A čekala, až ti vyznám lásku.

Moc

8. září 2010 v 21:50 | blbec a carlos |  blbec mudruje

Lidskému potvoru jest souzeno a doporučeno deseti z devíti překonati i strach i opojení z jasnosti mysli. Neb jasnost jest určena, jak bylo meldováno, k vidění toliko. A uvidí-li tvor, získá další dar a dalšího nepřítele. Moc.

Moc je konečně jeho. Podvědomě o ni usiloval a jeho konečně jest. Jeho přání jest zákonem, nejenže vidí, ale i může vše, co ho obklopuje. A je velmi jednoduché moci podlehnout. Tvor jest v podstatě v tomto stadiu existence neporazitelný. Riskoval …. nyní tvoří pravidla. A stěží pozná, že podléhá dalšímu nepříteli. A že prohrává celou bitvu. Mění se v krutého a svévolného člověka.

Jest snadno říci, že takový člověk nutně musí moc ztratit. Ano, ztratí, neboť jako bytost zemře. Podlehne moci dříve, než se s ní naučí zacházet. Moc se stane pouze břemenem. Takový člověk neovládá sám sebe a nepozná, kdy a jak moc použít.

Jest možno moci vědomě vzdorovat?

Ano. Tvor musí pochopit, že moc, kterou zdánlivě získal, není ve skutečnosti jeho. Překonaný strach, zvládnuté nástrahy jasnosti mysli a každodenní pozornost vůči darované moci dovedou ho k bodu, kdy bude mít vše pod kontrolou. A pak přijde stáří.

Because of you

7. září 2010 v 15:06 | blbec |  pí (snění)
Because of you I can´t hear my voice
Because of you I have no choice
Because of you I can hear the bell
The bell is ringing
Just listen
Go to hell

All my life was up to you
You are closing door I´m going through
Because of you we can hear the bell
The bell is ringing
Listen
Go to hell

Life with you was only dying
Remember me I´m crying
Try to hold my hand for the first and last time
Because of you
You´ll be dead
I´ll commit the crime

For Barb

6. září 2010 v 19:32 | blbec |  pí (snění)
Golden light in your eye
Fills me up to the sky
Golden light in you hair
Shines for me in the air
That´s the light I cannot share

Golden bell in your voice
Makes me I have no choice
Bells are ringing in my heart
I love you ... I know it is not smart

Golden ring in your ear
Wakes me up all the year
Golden ring upon your head
Makes me ... makes me sad

Bells in my heart are ringing
Excuse me, girl, I´m singing
Golden ring on your finger
Makes me a lonely singer ...
A lonely singer
The only singer!!!

Noc byla krásná

6. září 2010 v 18:57 | blbec a čert |  bá (snění)

noc byla krásná svými omamnými jedy
a jedno z těch sklíček z oken těch
kteří vidí tam kam já ne
mi spadlo do oka
a já teď tak strašně krásně mžourám...

mžourám si skrz sklíčka
chci spatřit vlastní srdce
možná v něm mám zarytý střípek který píchá
nevidím tam a je to krásné i když strašné
omamný jed neviděného
pak jak slepec kolem sebe mávám holí
a když se trefím tak to bolí
do tvého srdce píchám poslepu
jakoby do svého
a hraju ruskou ruletu

Mysl

6. září 2010 v 13:43 | blbec a carlos |  blbec mudruje
Člověk žijící svůj život dříve či později narazí na dalšího z dalších nepřátel. Je to jasnost mysli. Je těžké ji získat, ale když se tak stane, člověk jest oslepen.
Jasnost mysli vede člověka k tomu, aby o sobě nepochyboval. Ujišťuje ho, že dokáže, cokoliv se mu zachce a protože je mu vše jasné, jest odvážný a nic ho nezastaví. Ale to vše je omyl. Jest to jen kousek pravdy a kousek poznání všehomíra. Pokud člověk podlehne tomuto klamu, podlehl dalšímu nepříteli a jeho cesta opět končí ...
Tvor bude spěchat tam, kde má čekat a bude trpělivý tam, kde má spěchat. a bude vzdorovat ... až už se nebude schopen učit dál.
Tvor přežije, jen byl právě poražen dalším nepřítelem. Tentokrát selhal na cestě za poznáním. Místo vědoucího člověka se z něj stane válečník, obchodník nebo klaun. Jasnost mysli ho již nikdy neopustí, vybojoval si ji, nicméně se již nebude učit a nebude po ničem toužit.
Jasnost mysli jest nepřítel určený k překonání. Neb sloužit má, aby tvor viděl. Její jasnost jest zrádná a tvor musí vážit každý krok a trpělivě čekat ... A přiblíží se okamžik, kdy vidí jen bod. Ve všem a na všem a kdykoliv a teď.
Pak bude mocný.

Poušť

5. září 2010 v 10:41 | blbec a čert |  bá (snění)

co tu dělá ta oáza?
zeptal se noční písek
jsem poušť
roztříštěné vědomí byvších jiter
vezmu si na pomoc vítr a žhavé polední slunce
nejprve zatančím pohanský tanec
a pak se tě nad strženými kulisami zeptám
budeme vyjednávat?

Stáří

5. září 2010 v 8:10 | blbec |  pí (snění)
Po létě ke mně přišlo září
A po něm listopad padá listí
To září na mne moje stáří
Tenhleten čas můj život čistí

Co přijde, nevím sám
Kdo se zjeví, komu co dám
Kam spadnu, až bude noc
Kdo přijde mi na pomoc

Šediny mý mi hlavu pletou
Zrcadlo nelže jenom já
Jak vyslovím se jednou větou
Jestlipak mi ještě někdo něco dá

Co přijde, ptám se sebe
Jestlipak tam bude i kousek tebe
Zda uslyším tvůj šedivej hlas
Až přijde náš šedivej čas

Na talíři máme už jenom zbytky
A posledních pár listů v kalendáři
Zasadˇ, prosím, už barevný kytky
Zkusíme si nešedivý stáří

Co přijde, ptám se tebe
Jestlipak tam bude pro mne kousek nebe
Zda uslyším tvůj krásnej hlas
Až na voba přijde ten šedivej čas

Život? Život!

4. září 2010 v 19:40 | blbec a carlos |  blbec mudruje
Pustíme - li se na tenký led opravdového života bez výčitek, projekcí minulosti a budoucnosti, nemáme o svém cíli vůbec jasno. Odhodlání žít tento život jest nutně slabé a notoricky pravidelně se mýlí v účelu. Lidský tvor, doufaje v odměnu, která zákonitě nepřichází, nemůže nic tušit o skutečných obtížích, jež ho očekávají.
Začínáme žít. Kousek po kousku. A tvorovy myšlenky brzo narazí. Co žije, není to, co očekával nebo to, co si představoval. Přichází strach. Nemilosrdný a nekonečný. Tvora čeká bitva. Strach se skrývá za každou zákrutou cesty. Číhá. A člověk, poděšen jeho neustálou přítomností, obrátí se na útěk. Takže tento nepřítel ukončil jeho cestu za životem. Tvor už jen přežívá. Tvorovi se nic nestane. Jen jeho cesta končí. Poražený člověk.
Jest dáno člověku tuto bitvu vyhrát? Ano.
Bát se je nejen povoleno, nýbrž i žádoucno. Tvor se musí bát doopravdy a celou svou bytostí a zároveň nesmí přestat žít, nesmí uhnout či utéct. Nakonec přijde okamžik, kdy nepřítel ustoupí. Člověk se přestane života bát.
Strach mizí pomalu, postupně, a pak zmizí najednou a to velmi rychle.
Abychom se nemýlili, jen člověk bázlivý je tvor společenský a společnost objímající. Nikoliv cílem, ovšem nutným následkem touhy po opravdovém nebojácném životě, je samota. A nekonečná odpovědnost za sebe a za doslova vše kolem.
Lidské žití lavíruje mezi dvěma polohami. Jedna jest - celý svět je tu pro mne, druhá - jsem tady pro celý svět. Zlatá střední cesta jest lidským tvorům odepřena neb takový jest účel a touha a radost pana bigbenga. Rozpuštěn do nejmenších částeček každého z nás, nekonečně se raduje z hemžení těl i duší. Snad výše psaným nebo podobně dala by se vyjádřit a zdůvodnit neutuchající touha tvorů po identifikaci s lecčíms a někým, kterážto má své náznaky i v nejprimitivnější hospodské debatě?

Proč?

4. září 2010 v 13:43 | blbec a eště někdo |  blbec mudruje
Proč dostalo mé duchovní tělo hmotný obal?
Nástupem do vězení se přece obvykle svléká civil a dostávají se vězeňské šaty. Přijdeš-li do světa hmotného, nezbývá než hmotné tělo přijmouti. Jak jinak bys, pošetilče, mohl zakoušeti radost ze smyslných požitků?
Což nevšiml sis herců na divadle? Nemají snad kostým odpovídající roli?
A po premiéře plné přeřeknutí a trémy nastává předem blíže neurčený počet repríz. Aby vše bylo vzápětí odloženo jako staré a neužitečné.
Lidská podoba je jediný a nejlepší oděv.
Neb jedině v ní mohu a můžeš a můžete a mohou být spolu.
Nemáte, lidičky, náhodou psa?
A stále ještě se bavíte především s ním?

Trupy

3. září 2010 v 12:33 | blbec |  blbec mudruje
Milý človíčku, právě sis rozbalil návod na život. Krabice jest plna roztodivných kousků z různých materiálů pocházejících z divukrásných krajin. Věř mi.
Tedy, to velké, co vidíš, jest korpus. Trup.
To, co vypadá jako ploutev, jest okončetina, ku hmatu, uchopení, hlazení, mačkání , jemnému dotýkání vhodna.
To menší s mnoha dírami jest hlava. Uvidíš, uslyšíš, ucítíš, ochutnáš ...
Ten hadr slove se šat, není nezbytný, ale budeš ho potřebovat při setkání s jinými trupy.
A to CD s nějakou hatmatilkou ... tím se trupy dorozumívají, prý ... zasunout, přehrát, naučit ... modlit se. Jiné trupy mají pravděpodobně ouplně jiný CD.

Anděl

3. září 2010 v 10:12 | blbec a čert |  pí (snění)
probudil jsem se koncem noci
slyšel jsem tmu a ticho
ani pták nepípnul
před vstupem denní moci

opuštěnej kostel
já připadal si v hrobě
pak opustil jsem postel
nemůžu nesnít v takový době

sed sem si k velkýmu voknu
hledaje v tý temnotě
tý tmy sem si loknul
touže po životě

čekal na příchod dne
snad čekal jsem na anděla
jenže on nikde nebyl
má duše oněměla

a tak jsem se vrátil
a leh si do postele
pak přišlo za mnou ráno
a já byl v tom kostele