Dnes dovolte mi povolit kolíky mé violy ..........

Věrce

4. října 2015 v 16:07 | blbecnakvadrat |  pí (snění)
Proč tady stojím, tady zpívám
Proč se furt na telefon dívám
Proč si jenom myslim, že dneska bude včera
Že zavolá a zazvoní mi
Kamarádka Věra

Ta Věra má překrásnej hlas
Já trávim s nim veškerej čas
Většinou si na ni myslim v šeru
Když ji chi mít tady
Kamarádku Věru

Co provedeme s touhle Věrou
Na kterou chlapi berou
Tahleta Věra, ta je prostě skvělá
A vůbec nám nepřekážej
Ty naše těla

Povídá si se mnou o sobě a o mně
To je ten důvod, proč jí chci mít v domě
A zeptáte-li se mne na nevěru
Vyzpovídejte si, prosím
Kamarádku Věru
 

Blbec se ptá

17. listopadu 2011 v 14:21 | blbec |  blbec mudruje
Blbec přemejšlí, co vede lidi k tomu, že čtou to, co tady naplkal ... návštěvnost je i bez jeho přičinění standardní ... desítky lidí denně ... vy si vo tom nějak řikáte? ... nebo ste furt ty samý? .... blbec to moc nechápe ... blbec by to nečet ... resp. ne furt ...
Vám se ty věci snad líběj nebo co?

Blbcovo vyznání 4

3. října 2011 v 17:39 | blbec |  blbcovo vyznání
Blbec přiznává, že miluje jednu dámu. Blbec už asi ví, jak na ní. Tedy - kdyby ona to "na ní" připustila. Blbec myslel, že když udělá všechno za ní a pro ní a bude držet hubu, ona bude šťastná. Bůbec nyní ví, že to tak ona nechtěla. Ostatně blbec ani všechno nedokázal, ani nemohl ... a hubu taky neudržel. A bylo vymalováno. Blbec nyní dámě přizná svobodu, po které toužila, přizná ji i sobě ... a namluví si ji jako svobodný plnohodnotný člověk, který nabízí, dává, ale nepotřebuje a nechce nic nazpátek, neb má sám dosti. Blbec věří, že svoboda, respekt a nezištná láska jest nejlepší kombinace k žití. Dáma neměla v minulosti zřejmě ani jedno. A blbcovi je to teď líto. Neb jí to chtěl, mohl a měl dáti. Blbec se pokusí leccos změnit a napravit, blbec se těší ... na život.
 


Za trochu lásky šel bych světa kraj

1. května 2011 v 18:35 | blbec |  bá (snění)
za trochu lásky tvé dal bych boty
a odkryl si hlavu, ba i něco víc
pro máj s tebou šel z práce do roboty
bych skončil jak princ z Nemanic
přečkav vichřice a přejda poušť
našel jsem si svou královnu z ledu
za trochu lásky šel jsem světa kraj
však víc než prosit nedovedu

Blbcovo vyznání 3

27. března 2011 v 16:48 | blbec |  blbcovo vyznání
Blbec přiznává, že miluje jednu dámu. Blbec neví, jak na ní. Blbec se choval, jak nejlíp moh´, ale nezvládl to tak, aby byla šťastná. Jak to udělat, aby byla šťastná, blbec neví. Neví to ani ona sama, ale to neví nikdo na světě. Přesto si to blbec klade za vinu. A jelikož je permanentně vobžalovanej a nemá žádnýho vobhájce, pomalu se hroutí a řiká, dejte mi už pokoj, přijímam jakejkoliv trest. Pak se ale v něm něco vzepře a začne bojovat. Bohužel proti ... proti něčemu. Místo toho, aby konečně plul po proudu. Celej problém je ten, že blbec neví, co přesně ten proud představuje a kam to celý teče. Kdyby to blbec věděl, uměl by zvolit i nábližku. Ale von to neví, von to neví nikdo, a mimo to nábližky neexistujou. Blbcoj teda nezbejvá než zvolit cestu horší, ale zato delší. Jako vždycky ... jako kdyby nešlo především vo tu cestu ...

Ošklivěnka (pohádka)

20. března 2011 v 13:56 | blbec |  blbcovy pohádky

Byla jednou jedna princezna a byla strašně vošklivá. Všichni jí to říkali. Měla divnou bradu, bledej pihatej kobylí ksicht, krk i ramena, šedozelený voči s dlouhejma řasama jako kráva, vlasy jak počúranou slámu, plandavý prsa, velkej zadek a malou pneumatiku kolem břicha. Každý ráno se dívala do zrcadla a hledala něco, co by se aspoň vzdáleně podobalo tomu na obálkách časopisů. Marně. Už z toho prohlížení začala švidrat. A jak se cejtila blbě, dokonce se začala hrbit a trochu kulhat.
Jednoho dne jel kolem princ, kterej už dlouho hledal nevěstu. ukazovali mu na obrazech ty nejkrásnější paní ze všech království, ale vybrat si nemohl. Až se tatík, pan král, rozhněval a vyhnal ho z domovského hradu, ať si tedy hledá princeznu sám. A tady ji uviděl. nikdy předtím nevěděl, že to je jeho typ, ale teď si byl jistý na sto procent....(tenkrát se ještě o úchylkách tolik nevědělo, :))
A jak to dopadlo ?
No, vzali se ... a šťastní spolu nebyli.
Princezně se totiž za čas přestalo líbit, že jí má rád takovou, jaká je...

O moudrém císaři

26. ledna 2011 v 19:41 | blbec |  bá (snění)
Mé císařství staví čínskou zeď
uvaluji embargo na veškerou krásu.
Hedvábí nechte pro mou zem
pro druhé jen hrubé konopí
král se chce koupat v jasu.

V mém království se bude kácet
všechen plevel se zruší.
Budeme zakládat zahrady
hledat vzácné rostliny
král chce mít krásu v duši.

Zaveďte znovu čajové obřady
pijte jenom z lásky.
Používejte krásné nádoby
laďte zaprášené loutny
a smažte mi z čela vrásky.

Malujte zase obrazy a složte písně
ať životu jest učiněno zadost.
Pracujte a jezte dopolosyta
postavte domy a zalévejte květiny
váš císař musí mít radost.


Červená knihovna

23. ledna 2011 v 13:45 | blbec |  bá (snění)

Útulný pokoj, luny zář
Zalévá uzardělou tvář
Hezounké, vnadné dívčince.
Jinoch k polibku se sklání
A přes tajné šepotání
Směřuje k její prcince.

Již ruka jeho košilku zvedá
Dívčinka blahem chvěje se celá
Ňadro se dme a líčko jímá nach
Hoch proniká tam, co roky ležel prach
Jak motýlek na růžové kvítí sedá
V kalíšku útlém sladký med si hledá
Již nečeká na setkání příští
V kalíšek jeho med již prýští.

Trupy

14. ledna 2011 v 22:10 | blbec |  blbcovy úvodníčky

Milý človíčku, právě sis rozbalil návod na život. Krabice jest plna roztodivných kousků z různých materiálů pocházejících z divukrásných krajin. Věř mi.
Tedy, to velké, co vidíš, jest korpus. Trup.
To, co vypadá jako ploutev, jest okončetina, ku hmatu, uchopení, hlazení, mačkání , jemnému dotýkání vhodna.
To menší s mnoha dírami jest hlava. Uvidíš, uslyšíš, ucítíš, ochutnáš …
Ten hadr slove se šat, není nezbytný, ale budeš ho potřebovat při setkání s jinými trupy.
A to CD s nějakou hatmatilkou … tím se trupy dorozumívají, prý … zasunout, přehrát, naučit … modlit se. Jiné trupy mají pravděpodobně ouplně jiný CD.

Jedinou?

12. ledna 2011 v 9:24 | blbec |  bá (snění)
Byv k tobě upřímný,
konečně jsem zřel Krásu.
A věděl jsem ji.
Přestal jsem Dávat
a dostal jsem,
přestal jsem Mít
a měl jsem,
na cestu Sebe.
Jedinou příčinu sváru.

Kam dál